V posledních letech se v ČR roztrhl pytel se semináři, které v nás mají více probudit ženskost či mužskost (či mužnost). Musím hned ze začátku napsat, že jsem žena, a tak budu většinu času mluvit ze svého pohledu, který je ale 100% aplikovatelný i na tu část populace, která není zevně obdařena nahoře, nýbrž dole. :)
Chtěla bych požádat o váš názor na situaci, která mě přivedla k výběru právě těchto vlastností, a radu, jak se v těchto situacích správně zachovat. V práci máme kolegyni, která je velmi negativní, lidi křivě obviňuje z různých chyb, přede všemi je shazuje a má pocit, že jí všichni dělají naschvály. Jak to mám zvládat?
Ještě před pár minutami nám přišla meditace jako to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat, a teď si myslíme, že je lepší jít umýt nádobí. Proč vyhrála najednou zcela protichůdná myšlenka?
Proč mnoho lidí zajímá pouze hmota a ostatnímu se vysmívají?
Hrajeme tu jakousi hru (každý to může nazvat jinak), do které jsme vědomě vstoupili. Souhlasili jsme s jejími pravidly a bezhlavě se do ní vrhli. Souhlasili jsme s tím, že si zde budeme užívat hmotu se vším, co nabízí. Budeme prožívat smutek a radost. Budeme omezeni časem a prostorem. Když něco chceme, tak nám trvá dlouhou dobu, než toho docílíme. Je krásné pozorovat malé děti, které chtějí mít všechno hneď teď a doslova nechápou, proč na něco musí čekat - vždyť mají ještě v sobě zakořeněné z nehmotných sfér, že vše jde okamžitě a jednoduše. Proč tady musí na vše čekat? Je to doopravdy přísná hra, ale je naprosto jedinečná.
V Astrální akademii se každý z nás potkává každodenně s trpaslíkem. Jak ho nejlépe přemluvit, aby s námi táhl za jeden provaz? Dnes tu pro vás máme dva typy a motivační příběh od jednoho z Vládců Síly (studenta Astrální akademie).
Všechno mi přišlo nejisté – vztah, práce, místo bydliště … najednou jsem měla moc možností a nevěděla kudy dál, případně jsem měla strach, že to nebude podle mě. Napsala jsem si proto vše, co doopravdy chci – jak by měl vypadat můj partnerský vztah, jak by měl vypadat můj nový byt, jak bych se měla cítit v nové práci a co bych v ní chtěla dělat.
Sálala ze mě silná negativní energie. Ta žena, o které jsem psal na začátku tohoto odstavce, to nakonec ode mne schytala v plné palbě, za což se stydím í teď, když si na to vzpomenu. Neublížil jsem jí na fyzické úrovni bytí, nikdy bych na ženu nevztáhl ruku. Nýbrž v citové a emocionální úrovni, vůbec se nedivím tomu, že mi řekla, ať se jdu léčit…
Všechno to začalo, jak už tak bývá, velice nezvykle, ale nezačíná takhle snad každé velké životní rozhodnutí? Byly zrovna Vánoce a jak už to bývá, v našem bytě to začalo být opět velice duchovně živé.
